MAKETU, Mt MAUNGANUI, McLAREN FALLS, ROTORUA

Druhej den nás Kim odvezla do Trevelian's, ale tam nám řekli, že máme přijít až ve středu… a bez práce nás neubytujou. A tak nás se Stevem vzali na místní pláž Maketu, kam Steve jezdí rybařit… (další věc čím mi připomněl MiGiho – tímto Tě Míro zdravim! Bylo to jak bejt tu s Tebou :-D)

Potom jsme jeli do nedalekýho městečka – Mount Maunganui, kde jsme se procházeli po posvátný hoře Maorů a nakonec jsme jeli ještě na výlet na McClaren Falls a do Rotoruy omrknout horký prameny… No prostě mazec! Kim nám věnovala celej den volna!

A tak jsme jí aspoň přidali 20babek na benzín a koupili flašku šáňa co si vybrala v Liquer store… Večer už ale byla trochu nevrlá, páč Steve od rána popíjel a byl pěkně rozjetej (no asi jako MiGee, to si všichni umíte představit :-D)

 V úterý jsme celej den zůstali doma, venku bylo hnusně a tak jsme si dávali relax… Kim se Stevem nám uvařili místní tradiční jídlo – něco jako polívka (hodně zeleniny – brambory, mrkev, petržel, porek, dýně a bůhví co ještě, všechno pokrájený na hodně velký kusy a uvařený s vepřovýma kostma). Další chod bylo pečený vepřový (opět se spoustou stejný zeleniny, včetně sweet potato… na sladký brambory jsou tu totiž ujetý). Ke sváče na další den nám Kim připravila sendviče namazaný jablečným pyré a na to dala pokrájený vepřový a opepřila to… Zvláštní kombinace, ale bylo to dobrý ;-)

 Ve středu jsme vstávali v 6 a jeli znovu prosit o práci. Kim nám řekla, že pokud ji nedostaneme, půjčí nám auto, abychom mohli jet hledat do jinýho packhousu. V kanceláři nás nejdřív odbyli s tím, že mají plno, ale nakonec, když jsme řekli, že jsme od Kim, dostali jsme papíry na vyplnění, odvezli nás s věcma na ubytko přímo v areálu Trevelian's a šup rovnou do práce… Jupííí!!! ;-)

A tak začal příběh zvaný „My first job in New Zeland“ … Hell yeaaahhh!!! ;-)

Te Puke - příjezd a hledání práce

TE PUKE 

Do Te Puke, městečka známého především díky rozsáhlým kiwifruit sadům (40% exportu kiwi  z NZ pochází z Te Puke!), jsme se dostali kolem 7 večer…

V podstatě se jedná o jednu hlavní ulici s obchodama, obklopenou baráčkama místních lidí a široko daleko jen samej lán s kiwi :-) 

Když jsme vylezli z busu, byli jsme trochu jak v Jiříkově vidění, tma jak v pytli a nikde nikdo kam až oko dohlédlo… Hmm… co teď asi budeme dělat? Ověšený krosnama, bez ubytování a ani tucha kam se máme vydat…

Zamířili jsme k místní putice, která vypadala jako jediný žijící místo široko daleko a tam jsme se zeptali místních dam, co vykuřovaly před hospodou, kde že je ubytování Trevelian's. Jedna z nich nám řekla, že je to hodně daleko, že tam pěšky nedojdeme…  A že prý by nás stejně takhle pozdě nikdo neubytoval… Shodou okolností to totiž byla supervizorka právě z Trevelian's :-D

Naštěstí jsou tu lidi vážně přívětiví a tak nás vyzvala, ať si dáme drink a počkáme na ní, že nás sveze na jinou ubytovnu, až pojede domů… OK. To zní dobře, tak jsme si dali pivo a čekali. Během popíjení a koukání na jejich kulečníkovej match jsme odposlechli, že Hurryes je sice jediný ubytování v Te Puke, ale hodně špatný (to jsme se ostatně i dočetli na netu - vlastní to chlápek co dohazuje lidem práci pro Indy a je to vyděrač :-D prej...).

A pak nám Kim – naše zachránkyně – nabídla, že můžeme přespat u ní doma a ráno že nás hodí přímo do kanceláře Trevelian's, abysme si tam vyjednali práci… No to znělo ještě líp a tak jsme bez ostychu její nabídku přijali!

No musim se vážně smát, když si vzpomenu, jak to celý nakonec dopadlo… U Kim jsme totiž ve výsledku bydleli 3 dny! Tomu říkám z prdele klika :-D Člověk na cestách stejně zažívá tak nečekaný věci – proto to asi miluju! Nemám ráda stereotyp a s potěšením potkávám lidi, co mě neustále přesvědčujou o tom, že na světě je pořád hodně dobrýho a lidi si přeci jen uměj pomáhat ;-)

Večer u Kim jsme trochu popíjeli, ještě s jejím kamarádem Stevem… Ochotně se s námi podělili o svůj oblíbený nápoj – Bourbon s colou a tak Jarda vytáhl Ferneta co měl sebou v krosně… Ten zachutnal Stevemu a nakonec ho s Kim celej vyžahli! No nalitý byli pěkně, to vám povim! Steve mi neuvěřitelně chováním připomínal Míru Grmelu – to byste museli vidět! A nakonec začal i mňoukat!!! Hahaha :-D Tak to už jsem měla dost! Celej MiGee :-D

Později přišly ještě dcery od Kim (17 a 19 let) – všimla jsem si, že ta mladší – Kelly, má pěkně zarudlý oči a Kim mi potvrdila, že je zkouřená :-D Kelly mi pak nabízela, jestli chci ochutnat místní trávu :-D Hahaha, do jaký rodiny jsem se to dostala??? Já jsem snad v Čechách nebo co? Hahaha :o)

Auckland - centrum asiatů :)

Auckland je pěkný město, takový americký, svou energií mi připomíná New York, akorát v hodně zmenšený podobě, takže setrvávat tady déle jak týden se moc nevyplatí… Centrum je poměrně malý, takže si ho stihnete projít a prohlídnout za 2 dny. Jo a je tu všude plno asiatů, takže máte chvílema pocit, že jste spíš někde v Číně nebo na Taiwanu :)

Sky Tower

Play me!

Během dalších 2dní sme si prošli celý centrum a přístav. Taky jsem se setkala se Zuzkou z Chocně, kterou jsem neviděla už pěknou řádku let, takže to bylo moc příjemný setkání! Dala mi nějaký rady do začátku a její pozitivní nálada mi dodala i kus odvahy (přeci jen, když sem před lety odjela, taky neuměla mluvit a dnes je z ní ostřílenej "skoro kiwák", mluví perfektně anglicky, má krásnýho maori chlapečka a vůbec vypadá moc spokojeně ;-)

Zuzka, Ra a Kuba!

Ve městě jsme krom jiného navštívili galerii a knihovnu (knihovny na NZ se taky stanou vašim nejlepším kamarádem, protože mají zdarma přístup k internetu (i když omezený) a to se tu cení téměř zlatem). Internetové připojení je tady na tom zpropadeným ostrově fakt kapitola sama pro sebe - nenajdete ho téměř nikde, když už ano, je to to nejpomalejší spojení co jste v životě použili a ještě za to platíte nehorázný peníze... no mazec. Chvílema si říkám, jak je to u takhle pokrokový země možný a napadá mě snad jen to, že kiwáci asi chtěj být odříznuti od světa, že si v tom prostě libujou... :-D

Auckland Harbour Bridge

Auckland Gallery

Čtvrtej den jsme na netu našli práci v jednom packhousu, něco přes 200km jižně od Aucklandu. Na mail nám nikdo neodpovídal a do telefonu nám sdělili, že práce začne "možná" příští týden... No a jelikož jsme stejně neměli nic jiného na výběr, další den jsme zakoupili lístky na bus a vydali se směr Te Puke jentak na blind s nadějí, že tam tu práci prostě dostaneme! :)

Zmrzka výborná :) vs. PIVO bez pěny... :(

Přílet na New Zealand, vyřízení IRD, NZ účtu a simky

Auckland

Do Aucklandu jsem přiletěla ve středu v poledne. U vstupu na NZ půdu jsem cejtila trochu nejistotu, aby to nedopadlo jako ve Washingtonu, kde jsem US  imigračnímu nedokázala vysvětlit, co vezu za instant food a ten mě pak poslal na podrobnou kontrolu zavazadel!

Tentokrát to ale bylo v pohodě, jídlo neřešili, jen je zajímalo, jestli nevezu ořechy a chtěli vysvětlit, jaký léky mám… Zuby a bolest hlavy znám, ale nevěděla jsem, jak se řeknou střeva nebo břicho a tak jsem si vystačila s ukazováním – no přeci jen jsme všichni z opic ne? :-D paní mě s mírným úsměvem na tváři pochopila a pustila dál… 

U podrobnýho skenu je nejvíc zajímal stan (pokud ale máte použitej spacák apod, budete ho muset vybalit taky-já mám novej, takže žádnej stress ;). Všechny použitý trekový věci vám vezmou do speciální místnosti, kde je bez vaší přítomnosti rozbalej a prohlídnou, jestli neobsahujou hlínu, semena apod. Trvá to asi 15 minut, nakonec pán stan vrátil se slovy, že v něm byl jen prach a je to ok. Fajn. Jsem oficiálně na Novým Zélandu! ;)

V letištní hale se můžete jednorázově na půl hodiny připojit k internetu, takže jsem to po 10 dnech offline samozřejmě využila, abych mohla napsat našim, že ještě stále žiju :-D Jarda mezitím hledal něco v krosně a vypadlo na něj opět stejný zvířátko, jak na mě v Nadi.

Haha, přála bych vám vidět jeho obličej, když to rozmáčkl a bylo to plný krve… Naše štípance na nohách taky ledacos naznačovaly, ale já se furt smála, že je to jen malej švábík… J

Ale tak pro klid Jardovy duše jsem si vygooglila štěnici….a ejhle! Máme štěnice! :-D vezeme si z Fiji opravdu krásnej suvenýr :-D hahaha, fakt to vypadá jak malej šváb, ale je to potvora nenažraná, co vám zaleze do věcí a vylejzá jen v noci, když má hlad… Myslim, že Jarda měl v tu chvíli sto chutí vysvléct se přímo tam na letišti do naha a nechat si vše vyprat :-D Já zatím vymýšlela jména pro naše nový spolucestovatele, protože štěnic se asi vážně jentak nezbavíme… co myslíte, František, Hugo a Alžběta…to zní celkem dobře ne? :-D :-D :-D

Každopádně se nám teda ulevilo, že ta malá potvora nevypadla na pána při letištní kontrole, to by nás pravděpodobně rovnou otočili a nebo celý, za těžký peníze, vydezinfikovali… :o)

Info pro cestovatele 

NZ telefon

Ještě v letištní hale jsme si ve stánku Vodafone vyřídili NZ simky. Za $30 ji máte i s $20 kreditem a pokud máte chytrej telefon, využijete i bonus internet do mobilu. To já bohužel nemám, takže mám jako bonus volání a sms zdarma.

ADAPTER

Adaptér můžete taky pořídit na letišti, ale okolo $20 a to je zbytečně drahý… v marketech ho seženete okolo $14 a v centru Auc na rohu Queen street a City Road má obchod jeden asiat a ten prodává adaptéry za $3-6 podle druhu a to už se sakra vyplatí!

CESTA DO CENTRA + UBYTOVÁNÍ

Přímo na letišti se dá koupit ticket na bus do centra (16$), je dobrý dopředu říct kam potřebujete a slečna u pokladny vám rovnou řekne, kde máte vystoupit… A tak jsme vyrazili rovnou do města, ubytovat se do hostelu “Nomad Fat Camel“ – noc tu vyjde na 20$ i s malou sváčou k večeři, což je na centrum města super cena. Hostel si můžete předem vybrat a zabookovat zde: http://www.hostelworld.com

Žádost o IRD

Hned po ubytování přišla na řadu nejdůležitější věc – najít nejbližší Post office (tady to nazývají Post shop) a zažádat o IRD Number, abych tu mohla legálně pracovat… K tomu jsou potřeba kopie všech dokladů (pas, razítko v pasu z letiště, řidičák (OP)) – všechno pořídíte v některým z obchodů na Queen Street (každej vám rád poradí). Pak jen vyplníte formulář (pokud neumíte jako já anglicky, je dobrý mít slovník :-D ) a pan u přepážky vám to během minuty vyřídí. Nic se u této žádosti neplatí, ale musíte mít NZ adresu. Pokud máte jen hostel na pár dní jako já, stačí napsat jeho adresu (prozatím) a hned jak budete vědět novou, zavolat jim změnu. Vyřízení IRD trvá 2-3 týdny.

NZ účet v bance

Druhý den v Auc jsem si založila účet v místní bance (doporučuju Kiwi bank, dělají běžně účty backpakerům co jsou tu na Working Holiday). K tomu budete potřebovat potvrzení, že máte NZ adresu (řekněte si o něj na hostelu) a 50$ počáteční vklad. Účet máte vyřízen taky během chviličky a rovnou dostanete i papír pro přístup k internetovému bankovnictví a platební kartu, která se rázem stane vašim nejlepším kamarádem - hotovost tu totiž téměř nikdo nepoužívá, platební terminál má i ten sebemenší obchodník na NZ. Kartou platíte i v barech a klubech, no prostě všude :)

Tak tímhle skončilo vyřizování nejdůležitějších věcí do začátku - paráda, všechno vyřízeno během 2 dní. :) To není jak u nás, běhání po úřadech a všude hodinový čekání :) Tady vyřídíte všechno přes poštu, včetně registrace auta, prodloužení víz apod. a to během chviličky ;) nojo, máme se ještě co učit... :-P

No a teď mi začalo hledání práce a taky trochu užívání si novýho místa. Hurááá do toho!

Garden of the sleepig Giant, KAVA obřad a odlet!

Garden of the sleeping Giant

Ráno jsme u snídaně potkali jednoho Čecha a ten se k nám přidal na výlet do Garden of the sleeping Giant. To určitě doporučuju navštívit, jelikož je tam krásnej klid a čisto… Z Nadi se tam dostanete autobusem směr Lautoka za $1,6. Vystoupíte ve vesničce Sabeto a tam už jdete podle ukazatelů a nebo můžete čekat jestli pojede nějakej bus 😂 ale Fiji time je nejistý a tak jsme preferovali pěší túru, což byl teda v tom vedru celkem úmor!!!

Ale v zahradě spících obrů byl nádhernej chládek, všude stovky orchidejí a jiných rostlin, jezírka, lavičky, no prostě krása. Takže jsme tam nakonec strávili minimálně 2 hodiny příjemnýho relaxu. Bohužel vám nemůžu naservírovat vlastní fotky tý nádhery, jelikož mi už na Maně došly baterky ve foťáku (věčnej problém u mě že? 😊, jenže mi zaboha nešly znova dobít (asi jiný napětí v zásuvkách, nebo fakt nevim, kde byl problém, baterky se mi podařilo dobít až na Zélandu...) Přidávám sem ale aspoň něco málo z netu 😋 

A kdo by chtěl více informací o tomto místě, mrkněte sem: http://www.gardenofsleepinggiant.com/about.html

a nebo shlédněte toto Garden of the sleeping Giant video 😋

Cestou ze zahrad jsem se zastavila ve městě, koupit si Bula tričko na památku a pospíchala jsem na hostel pobalit věci. Poslední večer na Fiji se teda nesl v duchu balení, popíjení Fijijského piva a posledního večerního relaxu pouze v tílku a kraťasech… 

Poslední večer na Fiji a KAVA obřad

Ve vedlejším hotelu se zrovna konal koncert místní „Bula kapely“ s tradičním obřadem popíjení KAVY, kterého jsem se celou dobu chtěla zúčastnit a tak jsem tam nadšeně naklusala a dobrou hodinku s domorodcema pěla písně a popíjela tento tradiční nápoj...

KAVA obřad

KAVA je místní nápoj z kořenů pepřovníku, který se pomele a poté se louhuje ve vodě. Kava má barvu jak bahnitá voda a celkem podobně i chutná 😂 Pije se z kokosových skořápek, před napitím musíte tlesknout a zvolat BULA, potom skořápku vypít do dna a 3x zatleskat. Během pití KAVY byste měli pociťovat euforické stavy… Bájné opojné účinky se však u mě nedostavily ani po 5 šálku (asi jsem z ČR zvyklá na větší kalibr), pouze mě lehce brněl jazyk… A tak jsem se s místními domorodci rozloučila a šla to spláchnout ještě třičtvrtě litrovým místním pivečkem Bitter 😋

Ráno jsem vstávala v 6 a už na nás čekalo předem domluvený taxi, který nás za 13 babek dovezlo na letiště. Tady jsem utratila poslední FJD a sedla na letadlo směr Auckland… Sbohem FIJI, stálo to za to! bude se mi stejskat…  Bula Bula!

Nadi a chrám Sri Siva Subrahmanya Swami Temple

Pátej den nás čekal návrat na Viti Levu... Manu jsem ale opouštěla fakt nerada. Místní nám zpívali rozlučkovej Bula song a mávali nám, když jsme odplouvali. Joe plakal a chtěl, abych zase přijela 😄 No tak třebaaa..…. Nikdy neříkej nikdy, že? 😋

Nadi 

Do Nadi se mi moc vracet nechtělo, po tom co jsem se nabažila bílých pláží 😁

Ale co už, vylodili jsme se teda opět na „Mácháči“, kde jsem se zabydlela v backpackeru přímo u pláže. Byla to taková velká noclehárna po cca 16 lůžkách, ale za 10$ to byl přímo luxus (oproti Maně 😂), čisto, větráky a taky příjemný lidi.

Když sem si vybalovala batoh, vypadly z něj mravenci a nějaký zvířátko, co vypadalo jak malej švábík… Smetla sem ho rukou z postele a neřešila to… To jsem ale ještě netušila, že si z Many opravdu vezu suvenýr… 😂😋

Sri Siva Subrahmanya Swami Temple

Ještě ten den jsme navštívili hinduistický chrám v centru Nadi – Sri Siva Subrahmanya Swami Temple…. Vstup byl za $3,50 - museli jsme si zout boty a já dostala šátek kolem pasu, jelikož jsem měla kraťasy a musíte mít zahalený nohy a ruce. Po prohlídce chrámu jsme si dali kari v místním bufetu a večer strávili v plážovým baru u našeho hostelu… :-)

Sri Siva Subrahmanya Swami Temple

Cast Away (Monuriki) - trosečníkův ostrov

Cast Away aneb po stopách Toma Hankse

Čtvrtý den jsme z Many vyrazili na výlet na Cast Away - ostrov, kde se točil Trosečník. Jeli jsme malou lodí v 5ti lidech – já, Jarda, Daniel ze Švédska, Zora z Taiwanu a Taka z Japonska. Byl to zvláštní pocit, bejt uprostřed Pacifiku na takový malý lodičce a sledovat, jak se ostrůvky vzdalujou a přibližujou J

Původní název ostrůvku je Monuriki, ale od natočení Trosečníka, kterej se v originále jmenuje Cast Away, už mu nikdo neřekne jinak. Je to malý soukromý sopečný ostrůvek o rozloze 0,4km², ze všech stran obklopený korálovým útesem. Na ostrově nikdo nežije, museli jsme nejdřív plout na jinej ostrov nedaleko a tam místnímu domorodci, kterej Cast Away vlastní, zaplatit peníze za vstup na jeho ostrov. 

Když jsme připlouvali k ostrůvku trosečníka, už z dálky byl vidět nápis HELP ME, který je tam vyskládaný z kokosových ořechů a udržujou ho tam jako vzpomínku na film… 

Z malé bílé pláže se na vrchol tyčí 178m vysoká příkrá skála (ta ze který Tom Hanks ve filmu sleduje ostrov kolem dokola) – je prý tak strmá, že tam američani museli  všechnu techniku navozit vrtulníkem.

Joe (můj oblíbený místní domorodec, který měl jet původně s námi, ale protože se den předtim hodně pilo tak nevstalJ) nám pak říkal, že se na ten vrchol dá dojít pěšky! To mě teda celkem mrzelo, protože ten co nás nakonec vezl nám tvrdil, že to nejde… 

Na Castaway jsme taky asi 2 hodiny šnorchlovali – všude tam byla spousta korálů a různých pestrobarevných ryb a rybek, no prostě nádhera. Takovej bohatej podvodní život znám jenom z televize! Škoda že sem neměla podvodní foťák, to byste koukali! Ale nakonec mi pár fotek nechala jedna Chorvatka, takže se přeci jen můžu o tu krásu podělit...J 

Před odjezdem jsme ostrov ještě obepluli, abychom se na druhé straně podívali na jeskyni, ve který Hanks ve filmu nocoval… Pak už začínalo zapadat slunce a tak jsme se pomalu vydali zpět na Manu...

Ještě zajímavost, film Trosečník se natáčel  8 měsíců a Tom Hanks byl po dobu natáčení ubytován právě na Maně, jako já, ale na druhé straně ostrova, kde je resort pro boháče J

Pohled zvrchu, o kterej jsem bohužel přišla :(