Seoul

Po přistání v Seoulu jsme si s Jardou (spolucestovatelem co se ke mně přidal), šli zařídit vstup na Korejskou půdu (žádný složitý obstrukce – vyplníte papír a dostanete razítko pro vstup, tuším na 40dní).
A tak jsme vyrazili na výlet do centra korejského hlavního města. Zjistili jsme si autobusy do City Hall area a koupili lístky tam i zpět (1cesta = 10.000 wonů). Vše šlo platit kartou, takže jsme si nemuseli měnit peníze, což bylo fajn. 

Asi po hodině cesty z letiště do centra začaly houkat hlasitý sirény… autobus zastavil na křižovatce a my na sebe koukali jak z jara, co se sakra děje??!  Říkám ze srandy: „to už na Seoul útočí KLDR“ … jenže po chvíli mě sranda přešla, všude kolem se objevily policejní auta, nad náma lítala helikoptéra a policajti dokonce zastavovali i lidi u přechodů – nic se nesmělo hnout z místa! A tak jsme tam takhle asi 20minut stáli ve všech směrech, auta, lidi, a čekali, co se bude dít dál. 

V televizi (jo, to jsem nezmínila, v busech mají TV) běžely záběry děl, pochody korejské armády a nějakej výrok Baraka Obamy a my fakt nevěděli, co si o tom všem máme myslet…  Po dlouhým čekání někdo zapískal na píšťalku a všechno jak kdyby znovu ožilo, auta se rozjely, lidi rozešli po přechodech a život šel dál, jak v nějakým kresleným filmu… Tak nevim, co to vůbec mělo bejt a jestli je to tu normální…vlastně bych se ani nedivila :-D

Takhle vypadá práce korejského řidiče - jen jsem nestihla vyfotit ty rozložený noviny přes celej volant... Čtyři jízdní pruhy, ale stíhá četbu i TV :-)

V centru jsme jako první navštívili DEOKSU GUNG PALACE (vstup 1.000 wonů=37Kč) – určitě stál za vidění, ale usoudili jsme, že víc jich vidět nemusíme, takže plánovaný GYEONGBOKGUNG jsme vynechali. Při odchodu z paláce jsme u vstupu zastihli nějakej pochod v tradičních róbách se zpěvem a pokřiky a korejské dívky v krojích vyprávěly (pravděpodobně) nějaký příběh doprovázející celej obřad.

Po tomhle zážitku jsme si prošli ještě hlavní třídu, udělali pár fotek a usadlili se na jednom z místních perfektně udržovaných trávníků na Gwanghwamun Square a zamořili okolí čerstvým aroma z našich pohorek ;-)

Jarda, jakožto zahradní architekt, obdivoval místní úpravu zeleně a já zas množství policejního dohledu (fakt nevim jestli je to tu běžný, nebo byl prostě zrovna nějakej spešl den). Odpoledne jsme se vydali zpět na letiště, raději s časovou rezervou, ale naštěstí už se žádná blokáda nekonala J

Ze Seoulu jsme odlítali večer místního času a čekal nás další zdlouhavej let. Doufám, že tentokrát už usnu, už jsem 30 hodin vzhůru a dalších 10 hodin v letadle bez spánku by mě totálně zničilo! V letadle nás Evropanů byla opět jen hrstka, jinak samej exotickej typ J Nojo, letíme přece na ostrůvky v Pacifiku!

S Jardou jsme dostali sedadla vedle sebe, takže jsme mohli pokecat. Po večeři jsem si z výběru pustila Cirque de Soil, což byl dokonalej program na usnutí a povedlo se J Dala jsem si krásný 3 hodiny spánku, který mi fakt bodly! Někde pod rovníkem ale začaly poměrně silný turbulence, takže jsme museli bejt pořád připoutaný, což pro další spánek nebylo úplně ideální, ale přerušovaně jsem ještě tak hodinku naspala. Ráno po snídani se let zklidnil (musim říct že takový turbulence jsem ještě nezažila – kdybych se bála lítat, tak bych to asi nepřežila :D  ale naštěstí mi tohle nevadí, jen na žaludek ty propady nebyly moc příjemný…).

Když jsme začali klesat, všichni z okýnek vyhlíželi ostrůvky Fiji, my bohužel seděli uprostřed, takže jsme z výhledu měli prd L sakra… chtěla jsem vám to nafotit…L tak třeba až sem poletim příště! haha ;-)

Na závěr malá rozmazaná (foceno za jízdy) ukázka toho, jak to má korejský elektrikář těžký 
:-D
Vidíte toho malýho človíčka v tý změti kabelů??? mazec! :o)