Te Puke

TE PUKE alias kiwi ráj!

Tak už jsem tu 3 týdny a z toho 2 týdny tvrdá dřina v packhousu :D

néé, není to zas taková otročina, první den sem si říkala jak je to jednoduchý a že to bude asi nejlehčí práce co tu budu dělat a další den sem si na vlastní kůži odzkoušela, jak sem se šeredně spletla :D  hahaha, neříkej hop dokud nepřeskočíš, že? :)

Co mě první den hodně překvapilo byl fakt, že nam oskenovali otisk prstu a pak jsme se do práce přihlašovali každej den přiděleným číslem a otiskem prstu… :-D Tomu říkám vymoženost!

práce v packhousu

Ubytování

Bydlim nakonec teda přímo v areálu Trevelyan’s – firmy u který pracuju. Bydlení není nejlevnější – $100 týdně, co mi strhávají rovnou z platu, ale zase nemusim platit benzín jako ostatní co sem dojížděj… Má to svý velký výhody – nemusim mít auto, nemusim do práce jezdit ani busem, pěšky to mám asi 5minut chůze cestičkou mezi skladama z kempu rovnou do packhousu J  Ráno vstávám v 6:45, dám si v klidu snídani a v 7:30 jsem nastoupená u pásu :-D

můj domov - Tui vila

Navíc ubytko je to fakt krásný – malá vila pro 8 lidí a ještě k tomu mám fakt prima spolubydlící. Matías a Antonela – pár z Argentiny, Jully – holčina z Číny, Wendy z Hongkongu a Mandy + Alley z Taiwanu…

Wendy, Alley, Matías, Jenny, Mandy

Matías

Nejvíc si rozumim s Matíasem, protože holky choděj brzo spát a já jsem, jak všichni víte, noční tvor, takže po večerech vysedávám u televize, popíjim pivo a Matías je na tom stejně, takže mi dělá sparing partnera J

Škoda, že je to pořád tak těžký komunikovat, hrozně ráda bych si s nim normálně pokecala, máme hodně společných zájmů a myslim, že jsme si celkem sedli… No tak či tak, jeho angličtina je výborná,

rodiče ho dali do jazykovky už jako dítě, tak si to umíte představit… Ale je hodnej, mluví na mě hodně pomalu a já se tak snažim učit a rozumět…

Angličtina

Co se teda jazyka týče, je to tu fakt masakr… :-D první týden jsem nerozumněla nikomu, ani lidem z práce, ani spolubydlícím… L  Takže sem si opět připadala jako uplnej pitomec… Ale po večerech doma se pořád snažim poslouchat ostatní, jak se bavěj, koukám na TV s anglickýma titulkama a bez slovníčku neudělám ani krok… Jo a taky se snažim pořád mluvit, což musí bejt někdy asi fakt sranda, protože jak mi chyběj i základy gramatiky, občas asi říkám hrozný nesmysly :-D ale je mi to jedno, hlavní je se nebát, takže furt zkoušim mluvit a mluvit a spolubydlící se mnou mají trpělivost a ani se těm nesmyslům, co občas asi vyplodim, nesmějou ;) Naopak mě neustále ujišťujou, že mluvim dobře, což je od nich fakt milý, protože já moc dobře vim, že mluvim jak dřevorubec ;) :-D

V práci jsem se po týdnu taky rozmluvila a s kolegama už si i celkem pokecám o základních tématech, jako odkud jsem, co jsem dělala apod. – je tu hodně lidí především z jižní ameriky (argentina, uruguay, chille…) a ty maj takovou tvrdou, pro mě srozumitelnou angličtinu. Takže konverzační témata už zvládám a jsem happy aspoň za to!